Netopírkoviny

Aktivity pro děti

Můj příběh

Už mnoho let věřím, že děti poznávají svět nejlépe tehdy, když si ho mohou samy prožít.

Když mohou vzít do ruky lupu, objevit žábu u rybníka, hledat stopy zvířat v lese nebo se s úžasem dívat na netopýra při večerním letu. Právě takové okamžiky v dětech probouzejí zvídavost, radost a chuť objevovat.

Tato myšlenka mě provází celou mou profesní cestou a stála i u zrodu Netopírkovin.

Jak to všechno začalo

Jmenuji se Vendula Maňásková a už od střední školy pracuji s dětmi.

Za ta léta jsem prošla mnoha rolemi – od instruktorky na dětských táborech přes vedení turistického oddílu, práci osobní asistentky v mateřské škole, vychovatelky školní družiny až po práci asistentky pedagoga.

Každá z těchto zkušeností mě něco naučila. Především trpělivosti, naslouchání a hledání cest, které dávají smysl každému dítěti.

Měla jsem možnost pracovat s dětmi s poruchou autistického spektra, Downovým syndromem, ADHD, epilepsií, tělesným handicapem i s dětmi, které prostě potřebovaly trochu jiný přístup.

Právě ony mě naučily jednu důležitou věc.

Neexistuje jediné správné učení. Existují jen různé cesty k dětské radosti z poznávání.

Proč právě příroda?

Příroda mě fascinovala odjakživa.

Ne proto, že by byla dokonalá, ale protože je plná otázek.

Proč žába skáče?

Kdo nechal v blátě tu stopu?

Kam mizí netopýři přes den?

Co se děje pod našima nohama?

Děti mají přirozenou touhu hledat odpovědi. A já jsem zjistila, že právě příroda je tím nejlepším místem, kde mohou objevovat vlastní cestou.

Proto moje programy nejsou postavené na dlouhém povídání.

Děti hledají, zkoumají, tvoří, hrají si a především samy objevují.

Když se narodil můj syn

S příchodem mého syna dostaly Netopírkoviny nový rozměr.

Najednou jsem svět znovu objevovala dětskýma očima.

Každá procházka se změnila ve výpravu.

Každá louka ukrývala nové dobrodružství.

Každý klacík se mohl stát kouzelnou hůlkou.

A mnoho aktivit, které dnes najdete na Netopírkovinách, vzniklo právě během těchto společných objevů.

Nejsou vytvořené jen od pracovního stolu.

Jsou vyzkoušené v lese, na louce, u rybníka i doma.

Jak vznikly Netopírkoviny

Nechtěla jsem si své nápady nechávat jen pro sebe.

Chtěla jsem, aby pomáhaly i dalším dětem, rodičům a učitelům.

A tak vznikly Netopírkoviny.

Najdete zde autorské pracovní listy, badatelské aktivity, zážitkové programy i inspiraci pro všechny, kteří věří, že učení může být radost.

Mým cílem nikdy nebylo vytvářet jen pracovní listy.

Mým cílem bylo vytvářet zážitky, na které děti nezapomenou.

Proč právě Netopírkoviny?

Možná vás napadlo, odkud se ten zvláštní název vzal.

Většina mých nápadů totiž vzniká večer.

Když dům ztichne, můžu si v klidu zapisovat nové hry, kreslit pracovní listy nebo přemýšlet nad dalšími programy.

A právě tehdy na mě, alespoň v mé představivosti, dohlíží zvídavý netopýr.

A proč je v názvu měkké "í"?

Protože moje rodina spojuje české i slovenské kořeny a chtěla jsem, aby v názvu zůstal i malý kousek našeho příběhu.

Co bych si přála

Přeji si, aby děti vyrůstaly s radostí z objevování.

Aby se nebály ptát.

Aby měly špinavé boty od bahna, mokré ruce od potoka a kapsy plné kamínků, šišek nebo listů, které prostě musely přinést domů.

Protože právě z těchto drobných okamžiků vznikají nejkrásnější vzpomínky.

A možná i celoživotní láska k přírodě.

Děkuji, že jste se zastavili právě na Netopírkovinách.

Budu ráda, když vás některý z mých programů, pracovních listů nebo nápadů inspiruje ke společnému objevování světa.

                                                                               Těším se na naše setkání.

                                                                                Vendula Maňásková

autorka projektu Netopírkoviny, lektorka zážitkových programů a tvůrkyně vzdělávacích materiálů

"Největší radost mám z okamžiků, kdy děti samy objeví něco nového."